Izrael nedal na nabádání spojenců v čele se Spojenými státy a dnes nad ránem místního část podnikl odvetné útoky na Írán. Ten na nej zaútočil o minulém víkendu drony a raketami. Izrael nyní udeřil přesto, že se mu – ve spolupráci se spojenci USA, Británií, Francií a Jordánskem – podařilo víkendový íránský atak takřka zcela neutralizovat, takže z něj učinil spíše symbolickou záležitost, ba až fiasko.
Jenže víceméně symbolická se zdá být i dnešní odveta v podání Tel Avivu.
Íránská média dnešní exploze v Isfahánu, třetím největším městě v zemi, bagatelizují. Jako by si Teherán připravoval půdu pro to, aby již tento úrok Izraeli neoplácel.
A tak nějak, zdá se, čtou situaci také trhy. I když ty tradičně mívají sklon k přehnanému optimismu. Zapomínají, že teokratický režim v Íránu se před pár dny zapřísahal, že pokud Izrael učiní „další chybu“, totiž zaútočí na Írán, dojde na razantní odezvu, proti níž je jeho zmíněný víkendový útok procházkou růžovým sadem.
Nicméně, pokud by byl dnešní izraelský odvetný úder vskutku spíše jen symbolický, Teherán nemusí ztratit tvář, když na něj nezareaguje. Zvláště, když si pro to předtím připraví půdu. O což se evidentně právě nyní snaží.
Proto také zlato, tradiční bezpečné útočiště, po prvotním vzestupu z dnešního rána, nad úroveň 2400 dolarů za troyskou unci, část svých zisků zase odevzdává. Nad hodnotu 2400 dolarů za unci dnes jeho cena vystoupila teprve podruhé v historii. Poprvé se tak stalo v pátek minulého týdne. Zatímco dnes se zlato dostalo zatím nejvýše na cenovku necelých 2418 dolarů za unci, v pátek před týdnem to bylo na více než 2431 dolarů za unci – což je absolutní historický (nominální) rekord.
I právě skutečnost, že zlato svůj rekord dnes nepokořilo, má svoji symboliku. Svědčí to o tom, že napětí na Blízkém východě bylo o něco hustší před prvním íránským úderem než po izraelské odvetě. To naznačuje, že trendem posledních dní je na Blízkém východě – i přes dnešní útok – mírně snižování vnímaného napětí. Dnešní izraelský útok tak sice lze na první dobrou vnímat jako „zub za zub“, spíše však může jít o to, aby „se vlk nažral a koza zůstala celá“. Tedy aby Izrael věc vyvážil a nasytil „vlka“ v sobě, totiž dostál taktickému imperativu nenechat íránský útok jen tak, ale zároveň se uchýlit k útoku nanejvýš jen takovému, aby ona „koza“, tedy zejména vztah s USA, zůstala celá, bez vážnějšího pošramocení.
Pokud by totiž byl útok Izraele příliš silný, značilo by to, že až přílišně pohrdlivý je k nabádání Spojených států, jež si další eskalaci napětí na Blízkém východě nepřejí. Kromě jiného i z toho důvodů, že by taková eskalace mohla výrazněji zdražit ropu, a tedy pohonné hmoty, i v USA. A tím pádem snížit šance prezidenta Bidena na znovuzvolení.
K úlevě Bílého domu dnes vývoj ceny ropy kopíruje pohyb ceny zlata. Po prvotním výstřelu barelu Brentu nad 90,50 dolaru se nyní jeho cena rychle propadá, k 88 dolarům.
I obchodníci s ropou tedy sází na to, že se dnes vskutku „vlk nažral, přičemž ovšem koza zůstala celá“. Jen v důsledku dneška by tak neměly ani stoupat ceny u českých čerpacích stanic.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank
