Press "Enter" to skip to content

Komentář Lukáše Musila: Co znamená válka pro budoucnost zemědělství

Zatímco válka na Ukrajině trvá již přes dva měsíce, potravinová krize se zatím tolik neprojevuje. Vzhledem k tomu, že Rusko a Ukrajina produkují zhruba třetinu světové produkce pšenice, měly by se Asie, Afrika, ale i Evropa mít minimálně na pozoru. Od počátku války vzrostla cena pšenice o více než 20 % a ve srovnání s loňským rokem dokonce téměř o 75 %. Co to znamená pro výše zmíněné kontinenty? A jak se projeví současné vysoké ceny hnojiv či pohonných hmot? Vyhlídky nejsou nijak pozitivní.

Lukáš Musil

Na začátek se sluší zmínit, že katastrofické scénáře se naštěstí nenaplnily. Podle ukrajinské vlády se zhruba na 70 % území povedlo zasít a pokud se v nejbližší době podaří také zbavit min v polích v okolí Černihivu, výsadba by mohla pokrýt zhruba 4/5 každoroční osevní plochy. Ladem zůstane pouze velmi úrodná půda v Luhanské oblasti, kterou prozatím ovládají ruské síly a v posledních dnech se tu vedou tuhé boje, takže tuto část Ukrajiny je nutné pro tento rok bohužel odepsat. Otázkou je, jak se k nedostatku potravin postaví Rusko, které již nyní omezuje vývoz pšenice a kukuřice za hranice. Například země Blízkého východu odebírají zhruba polovinu pšenice právě z Ruska a Ukrajiny, a ve válkou a hladem stiženém Jemenu již OSN podle svých slov muselo nyní snížit příděly potravin. A to je pouze začátek.

Dalším omezeným vývozním artiklem jsou hnojiva, která ve velkém produkuje vedle Ruska rovněž Bělorusko – další z válečných agresorů. Jejich cena meziročně poskočila o zhruba trojnásobek. Česko patří mezi ty menší „hnojiče“ v rámci EU, na 1 hektar připadá zhruba 120 kilogramů hnojiv (z toho cca 75 % dusíkatých hnojiv), v Evropě to je cca 160 kg  – to pro zemědělce znamená velkou finanční ránu. S ohledem na stále se zvyšující ceny pohonných hmot mohou rostoucí ceny hnojiv být právě tím pomyslným hřebíkem do rakve farmářů po celém světě. Jak z toho ven?

Jistě, všichni víme, že jednoduchý recept na vyřešení potravinové krize a hrozících lokálních hladomorů ve státech, které nemají vlastní zemědělskou půdu, neexistuje. Ani kdyby dnes skončila válka, tak se dalšímu navyšování cen nevyhneme. Vyšší vstupní náklady se bohužel stále více podepisují na spotřebitelských cenách, ty se v letošním roce určitě nesníží, spíše naopak. Jednou z cest, jak mohou farmáři ulehčit svojí peněžence a zvýšit výnosy, případně ušetřit v nákladové složce, je digitalizace.

Válka a současná situace nám ukazuje, že musíme efektivněji hnojit, k čemuž mohou pomoci moderní technologie. Satelitní snímkování a variabilní hnojení může ušetřit více než 10 % hnojiv. Ročně to dělá několik milionů korun pro velké farmy, což není málo. Farmáři musí aktuálně tlačit také na vyšší výnosy z půdy. V současné době jde zhruba o 20 % navýšení, abychom dokázali pokrýt ztráty, které přináší válka. I tomu napomáhá lepší znalost vlastního půdního fondu. Tu můžeme nabýt variabilním hnojením s využitím satelitního snímkování s pomocí senzorových tyčí v zemi. A senzory a satelity to nekončí. Správné využití telematických čipů na pojezdech mechanizace může ušetřit stovky až tisíce litrů pohonných hmot ročně. Díky zdánlivě drobným jednotlivostem může farma ve výsledku ušetřit desítky procent nákladů oproti konzervativnímu přístupu bez využití moderních technologií – o vyšších výnosech nemluvě.

Digitalizace je jedním z pilířů současné Jednotné zemědělské politiky v rámci EU i pro tuzemské ministerstvo zemědělství. Není lepší chvíle, kdy moderní technologie implementovat ve velkém, než nyní. Můžeme tak předejít dalšímu zvyšování cen (či aspoň křivku zploštit) a vyhneme se případnému nedostatku potravin. Když naposled ceny pšenice a dalších plodin raketově vzrostly v roce 2010, začaly ve více než 30 zemích Afriky a Asie ozbrojené konflikty, leckde přerostly v občanskou válku. Proto bychom současnou situaci neměli brát na lehkou váhu a vlády by měly jednat dřív, než bude pozdě.

Agdata založili bratři Musilové spolu s Jiřím Jiráskem v roce 2016. Během čtyř let se platforma stala nejrozšířenějším ekosystémem pro chytrou správu zemědělských podniků a farem. Určená je pro subjekty všech velikostí, od malých rodinných podniků po velké zemědělské koncerny. Ekosystém Agdata zahrnuje cloudovou softwarovou platformu a celou řadu telematických čidel a senzorů komunikujících pomocí GPS nebo LoRa sítě. Pod značkou Agdata City pak dodává senzory napojené na analytický systém také do měst a obcí.

Comments are closed.