Press "Enter" to skip to content

Chcípl PES: Připomínky k novele pandemického zákona zaslané senátorům

Připomínky k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „návrh“)

K bodům 1-8 návrhu

Návrh obsahuje zmocnění pro stanovení příkazů a zákazů v rámci mimořádných opatření, aniž by stanovil hmotněprávní záruky proti možnému zneužití takových úkonů. Týká se to zejména příkazu testovat zaměstnance a jiné pracovníky na přítomnost onemocnění covid-19, zákazu návštěv ve zdravotnických zařízeních, zařízeních sociálních služeb nebo ve věznicích a zákazu veřejných nebo soukromých akcí, při nichž dochází ke kumulaci osob na jednom místě.

Toto zmocnění k vydávání mimořádných opatření postrádá jakékoliv limity. Možnost správního uvážení správního orgánu je zde bezbřehé.

Mimořádné opatření jako opatření obecné povahy podle části šesté zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, může být vydáno pouze v mezích zákona, nesmí přitom jít nad rámec zákonného zmocnění. Zákon musí vymezit předmět budoucí případné právní úpravy mimořádným opatřením tak přesně a srozumitelně, aby orgány zmocněné k jeho vydání a budoucí adresáti již dopředu věděli, jaká omezení, zákazy nebo příkazy mohou za splnění daných jasně předem stanovených podmínek nastat.

Dále je nutné si především s odkazem na bod 8. a navrhovaný § 2 odst. 2 písm. n uvědomit, že není možné, aby orgány výkonné moci, jakými jsou ministerstvo zdravotnictví nebo KHS, určovaly formou mimořádného opatření způsob a míru zásahu do základních práv a svobod občanů ČR, kdy taková úroveň správního uvážení je nepřijatelná s odkazem na Listinu základních práv a svobod a Ústavu.

Zákonné zmocnění nemůže být vágní. V případě opaku to je v rozporu s právní jistotou, která je jedním z atributů právního státu.

V navrhovaném § 2 odst. 2 písm. b) návrhu je s ohledem na zajištění provozní činnosti živnostníka nebo jiného podnikatele alespoň v nějaké míře, která mu zajistí pokrytí základních životních potřeb, žádoucí doplnit na konec ustanovení větu: „přičemž tímto omezením nelze zamezit výkonu činnosti podstatným způsobem mohou omezit i pouze na hodinu denně“.

V navrhovaném § 2 odst. 2 písm. c) návrhu je s ohledem na zajištění provozní činnosti živnostníka nebo jiného podnikatele alespoň v nějaké míře, která mu zajistí pokrytí základních životních potřeb, žádoucí doplnit na konec ustanovení větu: „přičemž tímto omezením nelze zamezit výkonu činnosti podstatným způsobem drobní živnostnici, hodinoví manželé, práce u klienta doma“.

V navrhovaném § 2 odst. 2 písm. r) návrhu je s ohledem na zajištění provozní činnosti živnostníka nebo jiného podnikatele alespoň v nějaké míře, která mu zajistí pokrytí základních životních potřeb, žádoucí doplnit na konec ustanovení větu: „přičemž tímto omezením nelze zamezit výkonu činnosti podstatným způsobem“.

V navrhovaném § 2 odst. 2 písm. t) návrhu je s ohledem na zajištění výkonu činnosti orgánů právnických osob, žádoucí doplnit na konec ustanovení větu: „přičemž tímto omezením nelze zamezit výkonu činnosti podstatným způsobem“.

V navrhovaném § 2 odst. 2 písm. je písm. v) s ohledem na dikci písm. u) téhož ustanovení nadbytečné. Pokud se taková osoba podrobí testu, pak již orgány veřejné moci budou mít k dispozici dostatek jejích osobních údajů. Ustanovení písm. u) samo o sobě poskytuje dostatečnou ochranu obyvatel České republiky před nákazou.

Dále se ztotožňujeme se zásadní připomínkou ÚOOÚ, že: „… podstatná část mimořádných opatření využívá (nejen) úředně získaných osobních údajů (včetně údajů zvláštní kategorie) k jiným účelům, než k jakým byla původně shromážděna. Obecně platí, že správce je vždy povinen určit zákonný důvod pro zpracování osobních údajů s tím, že každému účelu zpracování odpovídá určitý právní titul. Jak je uvedeno v recitálu 50 nařízení (EU) 2016/679, zpracování osobních údajů pro jiné účely, než jsou ty, pro které byly osobní údaje původně shromážděny, by mělo být povoleno pouze v případě, kdy je slučitelné s účely, pro které byly osobní údaje původně shromážděny. V takovém případě není třeba právní základ odlišný od toho, který umožnil shromáždění osobních údajů. Pokud je zpracování nezbytné ke splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu či při výkon u veřejné moci, kterým je pověřen správce, mohou být v právu Unie nebo členského státu určeny a vymezeny úkoly a účely, pro které se další zpracování považuje za slučitelné a zákonné. Právní základ pro zpracování osobních údajů podle práva Unie nebo členského státu může rovněž posloužit jako právní základ pro další zpracování.

S cílem zjistit, zda je účel dalšího zpracování slučitelný s účelem, pro který byly osobní údaje původně shromážděny, musí správce provést tzv. posouzení slučitelnosti účelů neboli test slučitelnosti. Slučitelnost účelů umožňuje správci zpracovávat osobní údaje pro jiný účel, než pro který byly původně shromážděny. Správce musí provést posouzení této slučitelnosti, zejména zvážit všechny vzájemné vazby mezi původním a novým účelem zpracování, okolnosti, za nichž byly osobní údaje shromážděny, povahu těchto údajů, možné důsledky zamýšleného dalšího zpracování, jakož i existenci vhodných záruk, které zabrání nepatřičnému dopadu na subjekty údajů (těmito zárukami může být pseudonymizace nebo šifrování). V čl. 6 odst. 4 nařízení (EU) 2016/679 se nejedná o uzavřený výčet hledisek, která mají být zohledněna, tedy v odůvodněných případech je třeba vzít v úvahu i dal í aspekty. Měl by tak být proveden skutečný „test slučitelnosti“ obou účelů zpracování, při kterém by měla být zohledněna všechna relevantní hlediska. Pro posouzení slučitelnosti bude důležitý kontext využití údajů a obdobnost cílů zpracování.

Pokud subjekt údajů udělil souhlas nebo pokud je zpracování na základě práva Unie nebo členského státu, které představuje v rámci demokratické společnosti nezbytné a přiměřené opatření s cílem zajistit zejména důležité cíle obecného veřejného zájmu, měl by správce mít možnost dalšího zpracování osobních údajů bez ohledu na slučitelnost účelů. V každém případě by mělo být zajištěno, že budou uplatňovány zásady stanovené v nařízení (EU) 2016/679.

Na základě výše uvedeného ÚOOÚ upozorňuje, že další zpracování osobních údajů může být založeno na souhlasu subjektu údajů nebo může takový postup povolit právo Evropské unie nebo právo členského státu. V případě, že se nelze opřít o tyto právní tituly zpracování, musí správce provést tzv. test slučitelnosti. Takový postup přitom musí předcházet dalšímu zpracování. V rámci posouzení se zkoumá zejména vztah mezi původním a novým účelem zpracování, kdy nový účel by měl logicky navazovat na účel původní. Je důležité rovněž posoudit povahu osobních údajů a vztah mezi správcem a subjektem údajů. V neposlední řadě je nutné zvážit záruky pro ochranu osobních údajů a možné negativní důsledky dalšího zpracování pro samotný subjekt údajů. Správce zváží všechny uvedené okolnosti a rozhodne, zda je dána slučitelnost účelů, či nikoliv. V případě kladné odpovědi může zpracovat osobní údaje k novému účelu. ÚOOÚ upozorňuje, že pokud je odpověď záporná, nelze osobní údaje k jinému účelu zpracovávat.“

Do § 2 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„Jestliže dojde v důsledku vydaného mimořádného opatření k zákazu nebo omezení dle písmene b), c), o), q) a r) vzniká dotčenému subjektu okamžitý nárok na úhradu kompenzačních záloh ve výši 50 % z fixních nákladů vzniklých ve srovnávacím období. Za srovnávací období se považují 3 po sobě jdoucí kalendářní měsíce za období 6 měsíců předcházející vzniku nároku na kompenzační zálohy.“

K bodu 10 návrhu

V návrhu je nezbytné vypustit nebo doplnit odpovídající změnu § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Ustanovení: „Mimořádnými opatřeními při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku jsou zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku,“ nestanoví žádné meze a je tak v rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretensí podle článku 2 odst. 3 ústavy a článku 2 odst. 2 Listiny: „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“

V navrhovaném § 2a je žádoucí odstranit odstavec 2 a 3.

K bodu 23 návrhu

S ohledem na skutečnost, že nařízení karanténních opatření je významným zásahem do základních lidských práv a svobod zaručených Listinou, pak je nutné zachovat postup podle správního řádu a jeho části druhé a třetí.

Dále je žádoucí v případě, kdy návrh zmocňuje v § 8a odst. 1 poslední věta ministerstvo zdravotnictví k vydání prováděcího právního předpisu, a sice vyhlášky, která upraví podrobnosti způsobu a formy oznámení orgánu ochrany veřejného zdraví o nařízení izolace nebo karanténního opatření, aby paragrafové znění takového prováděcího právního předpisu bylo již známo jako součást předmětného návrh. Aniž by bylo známo znění takového prováděcího právního předpisu, není možné posuzovat legálnost a legitimitu navrhovaného ustanovení § 8a návrhu jako celku.

Je běžnou legislativní praxí, že paragrafové znění prováděcího právního předpisu je již součástí návrhu zmocňovacího právního předpisu.

S ohledem na právní jistotu a respekt k základním právům a svobodám je vhodné nové znění ustanovení § 8a, kdy budou zakomponovány do textu především námitky a dojde k vyjmutí některých karanténních opatření:

Navrhované znění § 8a návrhu:

„Zvláštní ustanovení o nařízení izolace nebo karanténního opatření

(1) Oznámení o nařízení izolace nebo karanténního opatření k ochraně před onemocněním covid-19, s výjimkou karanténního opatření dle § 2 odst. 2 písm. n) a u), může orgán ochrany veřejného zdraví učinit osobě, která je povinna se izolaci nebo karanténnímu opatření podrobit písemně, a to i pomocí prostředku komunikace na dálku. O provedeném oznámení a o uděleném pověření bezodkladně učiní písemný záznam, ze kterého musí vyplývat důvodnost nařízené izolace nebo karanténního opatření.

(2) Ten, komu byla postupem podle odstavce 1 nařízena izolace nebo karanténní opatření, může podat námitku a písemně požádat orgán ochrany veřejného zdraví o prošetření důvodnosti jejich nařízení do 3 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo nařízení izolace nebo karanténního opatření oznámeno; bylo-li oznámení učiněno písemně pomocí prostředku komunikace na dálku, platí, že k oznámení došlo následujícím dnem po odeslání. Podání námitky má odkladný účinek. Do izolace se tak dostanou nepohodlní lidé bez možnosti okamžitého odvolání.

(3) Orgán ochrany veřejného zdraví prošetří důvodnost nařízení izolace nebo karanténního opatření bezodkladně – takže bez termínu. Shledá-li, že nařízená izolace nebo karanténní opatření jsou nedůvodné, zruší je nebo uvede, že byly nařízeny nedůvodně. O výsledku prošetření vyrozumí podatele způsobem uvedeným v odstavci 1, přičemž toto vyrozumění musí obsahovat výrokovou část a odůvodnění.“

K bodu 33 návrhu:

Navrhuje se nově označený odstavec 4 odstranit. Odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.

K bodu 42 návrhu:

Nový odstavec 3 nevkládat.

K bodu 43 návrhu:

Není důvod k nahrazení slov „podle tohoto zákona“. Zužuje to potom rozsah možného napadení žalobou.

K navrhované výši pokut

Návrh upravuje takovou výši pokut, která je stále vysoká už sama o sobě, natož v návaznosti na porušení opatření obecné povahy ve formě mimořádného opatření, které může být vydáno a upravovat práva a povinnosti zcela bezbřehým způsobem, jelikož zákonná zmocnění jsou natolik vágní, že je absolutně nemožné předvídat meze zákonných omezení, zákazů a příkazů.

Požadujeme výši pokut snížit a jasně a srozumitelně upravit rámec zákonného zmocněné pro vydávání mimořádných opatření.

Vysoká výše pokud by byla pochopitelná např. za trvání legitimně vyhlášeného nouzového stavu, avšak nikoliv v době, kdy dochází k rozvolňování a ústupu „epidemie“. Není možné, aby na jednu stranu byla platnost některých ustanovení zákona prodloužena (viz. bod 49 návrhu) s tím, že je to z důvodu možné další vlny na podzim 2022, přičemž v současné době se počítá s ústupem viru a rozvolňování, a zároveň v době rozvolňování a ústupu viru byla nastavena taková sankční opatření.

K bodu 47 návrhu

Není přijatelné s odkazem na fungování právní státu a zaručenou soudní ochranu každého, aby došlo k vyloučení přednostního soudního přezkumu mimořádných opatření podle soudního řádu správního, když mimořádné opatření pozbylo v průběhu řízení o jeho zrušení platnosti. Mimořádná opatření znamenají takový zásah do základních lidských práv a svobod, že je žádoucí ponechat původní právní úpravu zákona.

Prakticky se může stát, že v průběhu projednávání mimořádného opatření podle soudního řádu správního dojde k jeho změně ze strany ministerstva zdravotnictví, což bude znamenat, že bude podle návrhu vyloučeno přednostní projednání takového mimořádného projednání, a o nápravě t.č. bezpráví dojde až za několik let.

Pokud bude zrušeno přednostní projednávání mimořádných opatření správním soudem, pak nic nebude nutit výkonnou moc k vydávání kvalitních mimořádných opatření, jelikož bude vždy možnost napadené mimořádné opatření změnit jiným stejně nekvalitním mimořádným opatřením.

K bodu 49 návrhu

Zákon č. 94/2021 Sb. obsahuje ustanovení § 22, které stanoví, že: “Ustanovení § 1 až 8 pozbývají platnosti uplynutím dne 28. února 2022.“

Návrh dobu platnosti prodlužuje do 30. listopadu 2022.

Ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 94/2021 Sb. stanoví, že: „Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona je vyhlášen stav pandemické pohotovosti. Stav pandemické pohotovosti lze ukončit či znovu obnovit usnesením Poslanecké sněmovny přijatým na návrh vlády nebo jedné pětiny všech poslanců. Usnesení o ukončení stavu pandemické pohotovosti a jeho obnovení se vyhlašuje ve Sbírce zákonů.“ Jak je možné předvídat postup, tak zvané pandemické pohotovosti nebo epidemie viru, když v současné době dochází k rozvolňování, a to nejen v rámci České republiky, ale celosvětově, zejména v rámci členských států Evropské unie?

Pokud dojde k prodloužení platnosti předmětných ustanovení zákona č. 94/2021 Sb., potom se i v rámci rozvolňování předpokládá, že bude stále platit stav pandemické pohotovosti nebo epidemie?

S ohledem na uvedené postrádá zcela logiku prodloužení platnosti zákonných ustanovení v době, kdy dochází k rozvolňování.

Pokud dojde k prodloužení platnosti § 1 až 8a, pak i přes rozvolňování je možné ze strany moci výkonné formou mimořádných opatření zcela bezbřehým způsobem omezit základní lidská práva a svobody. Takový postup je absolutně nelegitimní v právním státě.

Velká většina mimořádných opatření byla vydána na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Citovaný zákon obsahuje dostatečnou právní úpravu pro případnou regulaci veřejného a soukromého života v případě epidemie.

S ohledem na shora uvedené je žádoucí doplnit do § 22 nový odstavec 3, který zní: „Účinnost tohoto zákona nastává v případě, že je vyhlášen nouzový stav dle zákona č. 110/1998 Sb,. nebo v případě, že je vyhlášena epidemie covid-19 příslušnou hygienickou stanicí s celostátní působností. Příslušná hygienická stanice má povinnost minimálně jednou za 30 dní přezkoumat, zda trvají podmínky pro vyhlášení epidemie.“

Věříme, že i naše připomínky pomohly aby ústavně-právní výbor Senátu jednomyslně schválil návrh na zamítnutí novely pandemického zákona.

9.2. od 18.00 a další dny budeme na Klárově a podporovat Senátory, kteří věří v Ústavu ČR.

Jiří Janeček
www.chciplpes.cz

Comments are closed.