Press "Enter" to skip to content

Plynová krize stále zuří, i když cena plynu spadla o desítky procent

Z titulků našich i zahraničních médií se zdá, že plynová krize v EU zásadně polevuje. Přitom cena plynu v EU stále činí zhruba 100 eur za megawatthodinu, což byla ještě na počátku prosince zcela nebývalá suma, která snesla srovnání jen s máločím, co do té doby na trhu s plynem nastalo. Pak se však těsně před Vánoci přechodně vyhoupla až k 190 eur za megawatthodin, takže v porovnání s touto zcela mimořádně vyšponovanou cenou se nyní jeví docela nízká. Stále však je zhruba na pětinásobku běžných hodnot.

Mnohonásobně navýšená cena plynu signalizuje značnou problematičnost zelené agendy EU. Ta navíc ve vztahu k ČR dostatečně nepřihlíží ke specifikům silně průmyslově orientované tuzemské ekonomiky. Přitom například není zpracována studie socioekonomického dopadu letos představeného plánu Fit for 55, klíčové součásti zelené agendy EU, na českou ekonomiku.

Diskutuje se tak zcela převratný soubor legislativy, který zásadně ovlivní generace obyvatel ČR, jakož i dalších zemí EU, aniž by byl kalkulovaný alespoň orientačně její rámcový dopad na makroekonomické a socioekonomické ukazatele ČR. Tvůrci zelené agendy se tak zjevně opírají zejména o víru, že její dopad je zvládnutelný.

Zelená agenda EU vskutku představuje stěžejní důvod toho, proč nyní Evropa stále čelí plynové krizi. Vede k odstavování elektráren zpracovávajících neobnovitelné zdroje, místo nichž však nevzniká dostatek elektráren využívajících zdroje obnovitelné. A to zejména proto, že jaderná energetika není dosud na úrovni Unie uznána jako bezemisní. Což lze ovšem vnímat také jako projev prosazování zelené agendy. Například rétorika řady německých politiků, včetně současných vládních, je vůči jádru dlouhodobě pochybovačná, ba nepřátelská. To na úrovni EU, jejíž je Německo nejsilnější ekonomikou, fatálně zvyšuje nejistotu stran rentability investic do nových jaderných zdrojů, pročež celý segment tradičních energetických zdrojů zůstává celoevropsky podinvestovaný. 

Zelená energetika přitom zatím není na takové úrovni technologického rozvoje, aby dokázala tuto podinvestovanost v segmentu tradičních zdrojů jako jádro či uhlí uspokojivě kompenzovat. Výsledkem je vzestup energetické závislosti na Rusku a rostoucí energetická zranitelnost celoevropské energetické sítě. Energetická krize, kterou procházíme, by bez této stoupající zranitelnosti zdaleka nebyla tak závažná, pokud by k ní vůbec došlo. 

Energetická krize se projevuje dramatickým růstem cen energií, v prvé řadě plynu. Tento růst cen přitom velmi pravděpodobně neskončí s letošní topnou sezónou, ale bude pokračovat i v té příští.

Chce-li vláda premiéra Petra Fialy dlouhodobě zmírnit nepříznivý dopad zelené agendy EU na peněženky českých občanů, měla by klíčové pasáže zelené agendy EU přejednat. Prezident Miloš Zeman sice ve svém vánočním poselství doporučil se z takzvaného zeleného údělu vyvázat, avšak realističtější je právě jeho revize a přejednání tak, aby odpovídal specifikům vysoce průmyslově orientované české ekonomiky a aby zároveň definitivně uznával jádro coby bezemisní zdroj. Zároveň s tím by měla Fialova vláda učinit rychlé kroky k zahájení výstavby nových jaderných bloků, a to nejen v Dukovanech, ale i v Temelíně. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
Hlavní ekonom, Trinity Bank

Comments are closed.