Evropská unie chce cestujícím zaručit právo na příruční zavazadlo zdarma. Na první pohled jde o vítězství pro spotřebitele. Konec skrytých poplatků, větší férovost. Jenže realita je jiná: právě příplatky za zavazadla drží ceny letenek nízko. Odebereme-li nízkonákladovým aerolinkám klíčový zdroj příjmů, levné létání přestane být levné.
Low-cost dopravci jako Ryanair, easyJet či Wizz Air nevydělávají primárně na samotných letenkách. Fungují na extrémně efektivním modelu: rychlé obrátky letadel, levnější sekundární letiště, jednotná flotila – a především masivní vedlejší příjmy. Třetinu až polovinu jejich tržeb tvoří to, co si pasažér přikoupí: kufr, místo u okna, dřívější nástup. A právě na tuto část nyní míří Brusel.
U Wizz Airu tvoří doplňkové služby bezmála 45 % tržeb. Ryanairu přinášejí přes tři miliardy eur ročně – tedy víc než třetinu všech příjmů. EasyJet si z nich ročně ukrojí téměř 2,9 miliardy eur, což představuje více než čtvrtinu obratu. O poznání zdrženlivější jsou v tomto směru tradiční aerolinky typu Lufthansa či Air France, kde vedlejší příjmy tvoří méně než deset procent celkových tržeb.
Zákaz poplatků za příruční zavazadla tak míří přímo do srdce nízkonákladového byznys modelu. Letenka za 46 eur – průměr Ryanairu – je možná jen díky tomu, že si cestující připlatí jinde. Když o tyto příjmy aerolinka přijde, bude muset dorovnat ztrátu. Nejpravděpodobněji v základní ceně letenky.
A to se dotkne i Čechů. Podle Kiwi.com průměrný Čech letí dvakrát až dvakrát a půl ročně. Zvykli jsme si cestovat levně, často bez jasného cíle – kam je akce, tam se letí.
Nízkonákladoví dopravci přitom ovládají většinu evropského trhu. Ryanair má 31 %, easyJet 15 % a Wizz Air 8 %. Když připočteme další značky jako Vueling nebo Transavia, jsme na 60 % trhu. Tradiční aerolinky typu Lufthansa nebo Air France dnes tvoří jen tři až pět procent. Levné létání už dávno není alternativou – je normou. A právě ta je nyní v ohrožení.
Regulace má i praktické limity. Kabina běžného Boeingu 737 pojme nanejvýš 90 až 100 příručních zavazadel. Cestujících bývá až 189. Už dnes proto aerolinky uplatňují tzv. priority boarding, který místo na palubě garantuje. S novými pravidly sice každý získá právo na kufr zdarma – ale zároveň se bude častěji stávat, že jej personál odebere a kufr skončí v zavazadlovém prostoru. Výsledkem bude zpoždění a nárůst ceny za prioritní služby.
A nakonec ekologický paradox. EU deklaruje boj proti emisím, ale současně chce zvýšit počet kufrů na palubě. Každý kilogram navíc znamená víc spáleného paliva. Podle švýcarské ZHAW (Zurich University of Applired Sciences) zvedne každý kilogram zátěže spotřebu o 0,02 až 0,03 kg paliva na 1 000 kilometrů. Let z Prahy do Barcelony měří přibližně 1 350 km, takže jeden sedmikilový kufr spálí zhruba 0,28 kg paliva navíc. A protože každý kilogram paliva vyprodukuje 3,16 kg CO₂ (dle International Air Transport Association), znamená to skoro 0,9 kg emisí – za jediný kufr.
V reálném letadle (např. Boeing 737) se vejde kolem 90 kufrů. Všech sedm kilo navíc znamená 630 kg zátěže. To je 25,5 kg paliva navíc – a téměř 81 kilogramů CO₂. Na jediný let.
Nová pravidla zatím nejsou platná. Zatím prošla pouze výborem Evropského parlamentu. Nyní je čeká hlasování v plénu a poté schválení členskými státy.
Evropa tak může zažít nový paradox: víc kufrů na palubě, víc emisí v ovzduší – a míň levného létání pro ty, kteří si ho oblíbili nejvíc.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
